Nachází se pod Červenou horou na turistické trase asi 3 km od Červenohorského sedla. Jde o starodávné poutní místo – jeho nejstarší vyobrazení je v Losinách na zámku na nástěnné mapě z roku 1739 jako „Brunel Capel“ – Studánková kaple. Červená hora dříve nesla název Brunelberg v překladu Studánková hora.
K tomuto místu se váže pověst o myslivci Franzi Niewallovi z Rejhotic. Franz byl ve službě u hrabat ze Žerotína. Jednoho dne na lovu zastřelil jelena na Červené hoře. Dotáhl zvíře k pramenu, který tam vytékal, otočil ho tak, že mu voda vtékala přímo do chřtánu a nožem mu bodl do břicha, aby vyvrhl vnitřnosti. Jelen ale vyskočil a zmizel. Po několika letech byl přeložen z Rejhotic do Brandýsa v Čechách, kde se celá jeho rodina nakazila malomocenstvím. Léčení nepomohlo, ale myslivec se v modlitbách obracel k pěti ranám, které Ježíš Kristus utržil na kříži. Jednou se mu zdál sen, že až se vrátí do hor na severní Moravu a tam se umyjí vodou z pramene, celá jeho rodina se uzdraví. Když se jeho sen několikrát opakoval, bylo o návratu rozhodnuto. Jeho rodina tedy putovala na Červenou horu k prameni. Když se napili ze studánky a umyli se, došlo brzy k uzdravení celé rodiny. Z vděčnosti nechal Niewall namalovat na desku z javorového dřeva obraz Spasitele s pěti ranami, který pověsil na vyzděná boží muka. Díky narůstajícímu počtu poutníků byla brzy u Vřesové studánky postavena kaple. Po zrušení poutního místa za Josefínských reforem byl obraz přenesen do losinského kostela, kde je dodnes.
Nezvyklé zobrazení Spasitele – krev z jeho ran nechytají do kalichu andělé, ale obyčejní, i venkovsky oblečení lidé, kteří ji pijí jako zázračný nápoj. Nápis dole ve volném překladu vyzývá poutníky, aby přicházeli v neomezeném počtu, zdraví nalezli po odpuštění viny kajícími modlitbami a vděčnými obětmi přispěli na stavbu kostela k slávě Hospodina. Na zadní straně obrazu by měly být latinsky psané případy uzdravení poutníků.
Existenci poutního místa na Vřesové studánce už v 17. stl. dokazuje církevní místopis Moravy, který zpracoval G. Wolny, podle něj u Vřesové studánky stála již ve 2. pol. 17. stl. kaple. Nepochybně ji dali postavit Žerotínové. Z historických pramenů lze dokázat existenci poutního místa na Vřesové studánce k roku 1756, kdy zřejmě zchátralou kapli nahradil nový svatostánek, jenže nechal postavit Jan Ludvík ze Žerotína.
V roce 1770 Žerotínové prodali Vízemberské panství Velehradskému klášteru. Velehradští cisterciáci zde působili až do roku 1784. Opat Filip Zuri pobýval často na vízemberském zámku, který v roce 1774 prodělal rekonstrukci, byla k němu přistavěna zámecká kaple, jenž byla zasvěcena slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi, což bylo v tomto německém prostředí velmi neobvyklé. Cisterciáci měli o poutní místo na Vřesové studánce zájem a zřejmě tam plánovali postavit skutečný kostel. Ovšem Velehradský klášter byl v roce 1784 zrušen a majetek vízemberského panství přešel na náboženskou matici. Ve stejném roce 1784 vznikla ve Vízemberku samostatná farnost, do které byly zahrnuty Kouty a i kaple na Vřesové studánce. V roce 1788 za Josefínských reforem byla kaple uzavřena a poutě zakázány. V roce 1802 Žerotínové prodali losinské panství Lichtenštejnům, jimž tak od té doby patřila i Vřesová studánka. Po zrušení poutního místa za Josefínských reforem zůstala kaple opuštěna. Právě v tomto období byl obraz Spasitele s pěti ranami tajně přenesen do kostela v Losinách. Přes trvající zákaz byla po roce 1790 tradice procesí na Vřesovou studánku postupně obnovována. Kolem roku 1800 požádal Wenzel Löckel z Koutů losinskou vrchnost, aby na své náklady směl postavit novou kapli. Díky zprostředkování vrchního myslivce Schramka dostal povolení a s pomocí rejhotického ševce Franze Rottera záměr realizoval.
Od té doby se zde odehrálo opět několik zázračných uzdravení. Například zoufalá matka po neúspěšných lékařských pokusech vzala svého syna na Vřesovou studánku. Její syn spolkl jakýsi kovový hrot. Po modlitbách a vroucích prosbách k Panně Marii vyšel předmět z chlapcova těla. A oni se mohli k údivu celé vesnice vrátit v pořádku domů.
Kolem roku 1820 postavil jistý Schwarzer z Koutů u Vřesové studánky útulnu pro poutníky, která později sloužila i jako hostinec. Každý hostinský, který ho spravoval, byl zároveň správcem poutního místa a kostelníkem. Choval zde několik kusů dobytka, ale na zimu se vracel zpět do údolí.
Tehdejší kaple byla malá a brzy zchátrala kvůli klimatickým podmínkám, které na vrcholcích Jeseníků panují. Začaly se tedy shromažďovat peníze z milodarů na novou kapli. Lichtenštejnská vrchnost nakonec novou stavbu povolila. Stavba byla zahájena v roce 1845 a dokončena v následujícím roce v nákladu 1920 zlatých. O novou kapli se zasloužili i poutníci, kteří nahoru přinášeli kameny a jiný stavební materiál. Další čtyři roky ale trvalo, než byla kaple vysvěcena. Olomoucká konzistoř požadovala záruku vízemberské farnosti na údržbu kaple. Povolení bylo uděleno a kaple byla vysvěcena 22. července 1850 na den sv. Máří Magdalény, nově patronky kaple. Na tuto slavnost vyšli poutníci po ranní mši sv. z vízemberského kostela za zpěvů a modliteb. Po krátkém odpočinku začalo slavnostní svěcení kaple. Následovala mše sv. a Te Deum v provedení pěveckého sboru a 20 muzikantů. V pravé poledne se lidé usadili pod širým nebem a posvačili, co kdo měl a dvě hodiny odpočívali. Slavnost potom pokračovala modlitbou a křížovou cestou, která byla rozestavěna kolem kaple. Na závěr se lidé poručili pod ochranu Boží a přímluvu Panny Marie Bolestné a vydali se za zpěvů a modliteb na zpáteční cestu.
Poutě na Vřesovou studánku začínali v červnu a končili na začátku října. Na den sv. Máří Magdalény (22. července) přicházelo až 1500 lidí. V roce 1892 stará útulna vyhořela, ale hned v příštím roce byl postaven nový hostinec, který měl restaurační místnost, 5 hostinských pokojů a mohl poskytnout i nouzové ubytování na seníku. Kaple byla poškozena během velké živelné pohromy 1. června 1921, která zasáhla Jeseníky, ale nejvíce svah Červené hory pod Vřesovou studánkou. V důsledku přívalových lijáků se dalo do pohybu 16 hektarů plochy se zeminou a porostem. Tato hmota se nakupila v údolí Hučivé Desné a způsobila povodňovou vlnu, která byla srovnatelná s tou v roce 1997. Záhy se začalo uvažovat o nové stavbě kaple. V roce 1925 zpracoval projekt vídeňský stavební rada, profesor architektury Karel Seidl, šumperský rodák, pocházející z bohaté rodiny textilních podnikatelů. Projekt byl schválen Památkovým úřadem v Brně. Finanční prostředky na stavbu obstaral stavební výbor. 16. srpna 1926 se ve staré kapli konala poslední mše sv. Ještě ten den byla zahájena demolice. Pod vedením tesařského mistra Wilhelma Krista ze Žárové byla kaple dokončena v červnu 1926. Vyúčtování stavby bylo uveřejněno v šumperských novinách Nordmährischen Grenzbote – celkové stavební náklady činily 154 283 korun. Ovšem stavební výbor disponoval pouze 115 500 korunami. Schodek byl vyrovnán z obětních darů. Na stavbu přispěl baron Klein, kníže Lichtenštejn i vratislavský biskup Bertram. Nový kostelík ale sloužil jen do 10. května 1946, kdy po zásahu bleskem vyhořel. Dnes jsou na místě patrné pouze základy, na nichž byl v roce 1993 vztyčen litinový kříž. Postupně chátrající objekt hostince byl svržen v roce 1988. Zůstal pouze kamenný přístřešek nad pramenem z roku 1934.
*Zpracováno podle knihy Historické toulky Šumperskem od Drahomíra Polácha
O Vřesová Studánce na ČR Olomouc
O Červené hoře na ČR Olomouc
Na mapy.cz
