Zajímavá novinka vyšla před časem v Karmelitánském nakladatelství. Hovory v Jeruzalémě nabízejí názory bývalého milánského arcibiskupa a kardinála Carla Maria Martiniho (možná si pamatujete část jeho „myšlenkové závěti“ církvi, která byla loni zveřejněna a diskutována na internetu, v KT i jinde.) Rakouský jezuita G. Sporschill se svého spolubratra Martiniho ptá, oč by asi Ježíš usiloval dnes, kdyby žil v naší době, klade otázky o víře, pravosti a ceně lásky, otevírá kapitoly o budoucnosti mládeže v církvi, v některých pasážích neskrývá ani smutek či zklamání z toho, kde se církev míjela či míjí s tím, co má být jejím posláním. Ne se vším musí každý souhlasit, o to ale ani nejde. Přednost této knížky vidím v její otevřenosti či snaze o otevřenost, kterou po církvi v poslední době tak často žádá i papež František.
A. Havlíčková
Anotace knihy na KN:
Výsledkem rozhovorů Georga Sporschilla s kardinálem Martinim je mimořádně poutavá a osobní kniha, určená především mladým lidem, ale i všem ostatním, jimž ještě zůstalo otevřené „ucho učedníka“. Tazatel v ní klade mnoho palčivých otázek, které sesbíral u mladých lidí: V co věří nevěřící lidé? Co mají společného a v čem se rozcházejí různá náboženství? Jak jednat s lidmi jiné víry? Jak se projevuje pravá láska? Proč církev tak často hovoří o hříchu? Hledá církev nové a pozitivní odpovědi k tématu sexuality?Jakou budoucnost mají v církvi mladí lidé? Kdo může za to, že je církev jako instituce tak slabá? Jaké jsou její vyhlídky do budoucnosti? Kdyby Ježíš žil dnes, o co by usiloval nejnaléhavěji? Bude Ježíšova zvěst účinná i v budoucnu?
Carlo Maria Martini odpovídá jako ten, kdo v Ježíši Kristu nalezl perlu svého života a naučil se milovat všechno a všechny, na nichž Kristu záleží. Prožil svůj život v nesnadné době a v nelehkém poslání, čímž dozrál do nevšední moudrosti. Promlouvá k nám jako člověk protříbený, prozářený Boží dobrotou, jako služebník vyhlížející svého Pána, jemuž se dá věřit.