V pátek 15. června 2012 o Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova navštívily Sobotín sestry Alžbětinky, spolusestry umučené Marie Paschalis. Deset dnů plných očekávání a příprav předcházelo příjezdu sester alžbětinek k nám do Sobotína. Přijely prožít společně s námi slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a uctít památku své spolusestry M. Paschalis. Přesto, že měly zpoždění, všichni vyčkali. Krátce před pátou zastavila před farou 2 auta s 13 sestrami a jejich duchovním otcem Maxmiliánem. Prožili jsme krásnou českopolskou mši sv., kterou sloužil O. Maxmilián. Zpěv sester doprovodily tóny houslí a kytary, do rytmu znělo bubnování bubínku. Na závěr mě velmi dojalo, že při adoraci, která následovala po mši sv., pronesl Otec Maxmilián velmi osobní přímluvu: Nechť miluje Sobotín Srdce Ježíšovo.
Po mši sv. seznámila Matka představená sestry s místy posledních dnů života sestry M. Paschalis a kladla jim na srdce, že každá sestra, která přijde do řádu, má povinnost vyprosit jedno povolání k duchovnímu stavu, tzn. nástupkyni, která vstoupí do kláštera.
Poté jsme se odebrali na faru, kam za námi přijel O. Milan. Sestry mu přivezly beatifikační obraz M. Paschalis a 9 družek a krásný ornát v bílé barvě, ve kterém bude v Sobotíně sloužit o slavnostech. Na závěr setkání zahrála jedna ze sester na housle Schubertovo Ave Maria. Poté se sestry se svým Otcem rozjely směrem k domovu – do Wroclavi.
D. Ponížilová
Marie Paschalis, řádová sestra v Nise, na sklonku války odešla na rozkaz představených do Sobotína, aby se skryla před frontou. Zde se starala o staré a nemocné lidi. V pátek 11. května projížděl kolem jeden ruský voják na kole. Zastavil a vstoupil do budovy. Sestra Marie Paschalis chtěla právě sejít se schodů. Vyděšená vběhla zpět do místnosti, kde se zdržovali staří lidé, dílem ležící na postelích. V příštím okamžiku rozrazil rudoarmějec dveře a požádal mladou sestru, aby ho následovala. Klidně řekla:“ já patřím Kristu“ a ukázala na svůj kříž na růženci. Rudoarmějec ji uchopil za paži, ona se mu však vytrhla a ukryla se za stůl. Voják vystřelil do stropu. Když ji znovu vyzval, aby s ním šla, odpověděla rozhodně: Zastřelte mě, Kristus je můj ženich, jen jemu patřím!“ Poklekla, vzala do ruky kříž, políbila ho a modlila se: Prosím všechny o odpuštění, jestli jsem jim ublížila. Můj Ježíši, dej mi sílu zemřít.“ – Rus vystřelil. Sestra padla dozadu a byla na místě mrtva!
Tolik svědectví tehdejšího sobotínského faráře P. Bruna Esche. (Podesní 12/2012)
Proces blahořečení Marie Paschalis a 9 družek byl zahájen 25. 11. 2011. Tyto spolusestry zahynuly z rukou sovětských vojáků v rozmezí únor až květen 1945 při hájení své čistoty či životů druhých lidí
