Nadpis článku je inspirován vyjádřením tiskového mluvčího Svatého stolce, jezuity O. Federica Lombardiho, ke zvolení Františka I. Jak O. Federico říká: „Nastupuje papež, který chce sloužit.“
Bratři kardinálové zvolili do čela církve člověka, který si je vědom, že z církve musí v prvé řádě vyzařovat láska a přijetí. Pokud je církev Božím dílem, nemůže tomu být jinak. Církevní hierarchie netouží vládnout, neinklinuje k majetku a moci, ale chce být služebnicí všech. To nás totiž učí sám Ježíš Kristus, který řekl: „Kdo chce být mezi vámi první, ať je služebníkem všech“. Mk 10, 44 Touto volbou ona hierarchie dokázala, především díky vedení Ducha svatého, že tomu tak opravdu je. Ale je načase více zbystřit, usilovněji hledat Ježíše ve světě, pokorněji naslouchat a obětavěji sloužit. Toto je budoucnost církve. Z prvních dnů pontifikátu Františka I. je zřejmé, že ji začal naplňovat a bude nás k ní vlastním příkladem vybízet. Církev by se znovu mohla prezentovat v prostotě a chudobě. Netvrdím, že tomu tak nebylo dříve, ale nebudu se mýlit, pokud řeknu, že zřídka to bylo tak zjevné jako nyní. Jeho zvolení je pro mě silným znamením a radostným povzbuzením. Nesmíme se bát být otevření, přiznávat chyby, zpytovat svědomí a činit pokání jako jednotlivci ale i jako putující institucionální církev. Kéž tomu tak opravdu je! Vždyť nám náš Pán žehná.
Doslovné znění prohlášení O. Federica Lombardiho ke zvolení Františka I.
Osobně jsem trochu v šoku z toho, že máme papeže jezuitu. Jezuité si totiž myslí, že mají církvi sloužit, nikoliv však jako autorita, nýbrž jako služebníci. Proto běžně nepřijímají biskupská nebo kardinálská jmenování, nebo se jim přinejmenším snaží odolávat. Zdá se nám tedy poněkud podivné, že je jeden z nás jmenován dokonce papežem. Není to běžné a nejsme na to psychologicky připraveni. V tomto smyslu tedy volbu O. Bergoglia prožívám jako jeho povolání ke službě, které musí skutečně být výsledkem silného volání, a nikoliv touhy po moci či autoritě. Jsem plně přesvědčen, že nastupuje papež, který chce sloužit. Je to zcela radikální odpověď na hlasy, které kolují o církvi. A také krásná reakce na způsob, jakým mnozí v uplynulých měsících na církev pohlíželi a jak její situaci prezentovali.